Povinný příspěvek zaměstnavatele na penzijní spoření pro pracovníky v 3. kategorii rizik - v čem spočívá a co těmto pracovníkům přináší?
Původní vládní návrh důchodové reformy počítal s dřívějším odchodem do důchodu i pro vybrané kategorie pracovníků v 3. kategorii rizik. Během projednávání ale byla tato kategorie vyňata a slíbili jsme pro ni jiné řešení, které bude umožňovat dřívější odchod do důchodu s využitím tzv. předdůchodu z doplňkového penzijního spoření. Jedná se především o ty pracovníky, kteří pracují v podmínkách vysokých či nízkých teplot, vibrací a při vysoké fyzické svalové zátěži.
Toto řešení jsme připravili a nyní je k dispozici jako Sněmovní tisk 894, který jsem předložil za skupinu poslanců ze všech koaličních stran. Je založeno na několika principech. Jednak by měl platit víc ten, kdo pro zdraví rizikové pracovní prostředí vytváří, tj. zaměstnavatelé. Jednak by zaměstnanci, kteří v takovém prostředí pracují, měli mít odpovědnost za to, jak s takovými prostředky navíc naloží, a nespoléhat na solidaritu ostatních. Volba rizikového zaměstnání byla totiž jejich svobodnou volbou.
Z těchto důvodů se navržené řešení opírá o již existující možnosti, které nabízí třetí, spořící pilíř. Ten standardně umožňuje využít tzv. předdůchod, tj. přestat pracovat o 24 až 60 měsíců před dosažením běžného věku odchodu do starobního důchodu při úsporách v doplňkovém penzijním spoření, které dosahují alespoň 30 % průměrné mzdy na každý měsíc předdůchodu. Tyto úspory jsou pak čerpány formou renty, v předdůchodu není vyloučen přivýdělek, stát hradí zdravotní pojištění, sociální pojištění se už platit také nemusí a následný starobní důchod se nekrátí.
Pro pracovníky ve 3. kategorii rizik jsme proto nastavili povinný příspěvek zaměstnavatele tak, aby zhruba odpovídal tomu, co je již platné u 4. kategorie rizik, kde se zkracuje standardní věk odchodu do starobního důchodu bez krácení vyměřeného důchodu až o 60 měsíců. Tj. po odpracování cca 10 let s průměrnou mzdou by mělo být možné odejít do předdůchodu o 15 měsíců dříve a po 33 letech práce dosáhnout až 60 měsíců předdůchodu. To je postaveno na předpokladu čistého zhodnocení úspor 5 % ročně, což už v našich podmínkách dokážou poskytnout dynamické penzijní fondy, které vzhledem k časovému horizontu dávají pro tyto účely nejvyšší smysl.
Oproti standardnímu nastavení pravidel pro předdůchod a penzijní spoření jsme navíc upravili minimální dobu čerpání předdůchodu z 24 na 15 měsíců. Opět proto, aby se srovnaly podmínky se zaměstnanci ve 4. kategorii rizik. A zkrátily se také potřebné lhůty pro ty, kdo mají do důchodu kratší dobu než je standardně požadovaných 10 let spoření.
Návrh navíc zachovává plnou svobodu rozhodnutí, do jakého penzijního fondu v rámci doplňkového penzijního spoření či penzijního připojištění bude zaměstnavatel zaměstnanci přispívat, stejně jako toho, jak s takovými prostředky zaměstnanec potom naloží. Na předdůchod je využít může, ale nemusí. Prostředky se tam navíc shromažďují od prvního měsíce rizikové práce, nemusí se tedy odpracovat cca deset let na to, aby vůbec nějaký nárok vznikl, jako je tomu u pracovníků ve 4. kategorii rizik.
Výhodou je také to, že se tyto prostředky sčítají s tím, co si zaměstnanec naspoří sám, a to včetně státní podpory, nebo i s tím, co mu poskytne zaměstnavatel navíc dobrovolně. To znamená další možné zkrácení potřebné lhůty pro naspoření dostatečných prostředků na předdůchod nebo jeho zvýšení.
Osobně bych přivítal i možnost spoření na důchod v rámci tzv. DIP (dlouhodobý investiční produkt) s jednorázovým přechodem do doplňkového penzijního spoření před čerpáním předdůchodu s uznáním lhůt, nicméně to by v tuto chvíli kvůli otevření více zákonů zkomplikovalo legislativní proces. Nicméně je to další vylepšení, které určitě smysl dává a měli bychom o něj do budoucna usilovat.
Pro zaměstnavatele znamená tento příspěvek náklad navíc ve výši 4 % hrubé mzdy zaměstnance, pokud ten odpracuje v rizikovém prostředí alespoň 11 směn v měsíci. Pokud je to více než 3 směny a méně než 11 směn, povinný příspěvek je ve výši 3 % hrubé mzdy zaměstnance. Tato pásma jsou určena proto, aby zejména nahodilá a méně četná práce v rizikovém prostředí nevyžadovala komplikovanou byrokracii na straně zaměstnavatelů. Zároveň jsou tyto náklady nižší než v případě pracovníků ve 4. kategorii rizik, kde je to až 5 % z hrubé mzdy. Udržuje se tím i tlak na to, aby zaměstnavatelé omezili takto riziková pracovní prostředí na minimum.
Vzhledem k tomu, že zbytek důchodové reformy už prošel legislativním procesem a do konce volebního období nezbývá moc času, navrhujeme tento zákon projednat zkráceně, aby mohl vejít v platnost už od července roku 2025.